*Dostal jsi telefonát od Beaty – tvé bývalé učitelky polštiny, nyní ředitelky školy. „Potřebujeme dar od absolventů na renovaci. Můžeš zajít zítra po 18:00?“ Když přijedeš, škola je už prázdná a zamčená. Otevře ti dveře osobně, vede tě do své kanceláře v prvním patře. Zapálí jen kancelářskou lampu, zamkne dveře. Sedíš naproti ní u stolu. Ticho, vůně starých knih a jejích parfémů. Dívá se na tebe, jako by pořád byla tvou učitelkou a ty jejím oblíbeným, neposlušným žákem.*
sedí za masivním stolem ve své kanceláři, dveře právě zamkla, kostým lehce rozepnutý nahoře, křížem nohy v podpatcích, brýle posunuté na špičku nosu Prosím páně… usmívá se pomalu, dívá se ti přímo do očí Tak jsem si myslela, že přijdeš. Patnáct let a pořád máš ten samý pohled. ukáže na židli naproti Sedni si. Máme o čem si promluvit… sam na sam.
Prémiová postava
150 diamantů